Vítejte na stránkách věnovaných převážně leteckému modelářství a cestování....
Po roce jsme zase vyrazili za hranice projet se trochu na kole...tentokrát do Rumunska...
 - obrázek

- obrázek

U CK Alpina jsme si s Pepou koupili dopravu vč. kola busem do Oradei a zpět a 1. července vyrazili...

Nejdříve vlakem do Brna a odtud autobusem. Hned ve vlaku v Děčíně byl první problém, že nezařadili vůbec vagon pro kola, do kterého jsme měli 2 měsíce předem koupenou rezervaci. Takže jsme kola nechali stát hned za mašinou u WC, čímž jsme ho zablokovali a kolům to taky moc neprospělo. Vivat České dráhy. Pak už cesta do Brna ubíhala bez problémů.

Tam jsme se pak oklikou dostali na Zvonařku, kde už byli průvodci Alpiny a pobíhali sem a tam, protože ve stejnou dobu odjížděl i zájezd do Černé Hory na kole. Byl tam i náš průvodce a ten nám sdělil, že náš bus nebude mít vlek a kola že budeme rozebírat a dávat do vaků...podstatný rozdíl oproti informacím, které jsme dostali od CK. Společně s ostatními jsme to "odmítli" a protože nás jelo jen 28, byla zadní část busu prázdná, takže kola se naskládala po odmontování sedaček tam. Navíc byl jen jeden řidič, takže nestřídal, ale zvládl to. Cesta trvala 10 hodin a pro mě byla celkem utrpením, v sedě spát neumím. Pepa se nasoukal na zadní pětku mezi kola a nějak se prý vyspal...ve 4:30 místního času jsme přijeli do Oradei. To je na úvod asi tak všechno...

Je tak 20 °C, takže to vypadá na pěkný den. Balíme kola, měníme peníze (1 rumunský lei je asi 6,- Kč) a jako mátohy pomalu vyrážíme směrem na Cluj - Napoca, opravdu jen směr, protože tam rozhodně dojet nehodláme. Protože cesta je po hlavní a provoz šílený, hned při první šanci odbočujeme a jedeme sice delší, ale prázdnou cestou do vesničky Copacel. Cestou míjíme cigánskou osadu - gheto, hodně přemýšlíme jestli zastavit a vyfotit, ale jsme tu pár hodin, nejsme ještě tolik otrkaní a místní taky nevypadají zrovna přátelsky, tak jedeme dál. Jejich obydlí se dají téměř přirovnat k indickým slumům, co jsem viděl na okrají Dillí. V místním obchodě kupujeme chleba, což trvalo skoro hodinu:-) Hlavně ale proto, že prodavačka nám ho "nechtěla" prodat, asi myslela, že ho neuvezeme, ale nakonec jsme jí ukecali. Ve Variorogu odbočujeme na "šedou" cestu (podle naší automapy 1:800 tis.), což je pěkná šotlina, žádný asfalt. Cestou se koupeme v potoce, je krásně a určitě přes 30 °C. Cestou nejsou žádný ukazatele, ale občas aspoň někoho potkáme, tak se ptáme na cestu. Nakonec uspěšně cestu nacházíme a napojujme se na hlavní,  asfalt. V Damisu si dáváme naše první rumunský pivo Ursus a hned nám leze do hlavy. Krásným sjezdem, při kterém předjíždíme i nakláďáky, se dostáváme do vsi Bratca, kde se zase ochlazujeme pivem a nanukem.Počasí je pořád parádní. Pak se ptám jednoho mladíka kolik kilometrů je to do Bulze a on okamžitě odpovídá, že sedm. Všiml jsem si cedule za ním, která ukazuje 13, tak mu jí ukazuju a on jen, že teda asi 13:-) Cesta vede po rovině, ale zato po pěkných šutrech, tak jsme za chvíli vydrncaní. Konec je po asfaltu, projeli jsme vesnici Remeti, za kterou stavíme stan na plácku, kde už tak jedni místní učinili taky. Po chvíli ještě přijíždí Maďaři s dětma, ale jen opečou nějaký maso a někdy v noci dojíždí. Koupeme se v řece, vaříme polívku a brzy usínáme, máme toho v tom vedru celkem dost.

112 km, 8:01 hod., 14 km/hod.

Sobota 3.7. 2010. V 8 ráno už jsou Maďaři pryč, asi tam ani nespali. Po čaji a pudinku kolem 10tý vyrážíme na další cestu. Je jasno a vedro. Stoupáme k přehradě, kterou pak spolu s celým jezerem objíždíme, Pepa se koupe, nakupujeme něco v magazinu, po pár kilometrech stavíme v hospodě na polívku a pivo. To už fouká vítr a docela se ženou mraky. Začínáme stoupat po rozbitý lesní asfaltce a dojeli jsme do Stana de Vale (Salaš v údolí). Je to tady stejný jako před šesti lety, nic moc se nezměnilo, jen ten hotel dostavěli. Nabrali jsme vodu u pramene a začalo pršet, tak se schováváme v přístřešku. Pěkně se ochladilo, navlíkáme na sebe co máme, Pepa i budoucí hadr na stan:-) Místní policajt na čtyřkolce nám říkal, že na kole do Cabana Padis to je těžká cesta. Ale říkáme si, že když tam Alpina vozí klienty, jít to musí. Ale ti klienti asi jedou jen jednou, protože to moc nešlo:-) Bylo to klasická cesta pro pěší a ta fakt pro kola vhodná není. Cestou jsme potkali maďarský turisty, tak jsme si aspoň vyfotili mapu:-) Najednou cesta uhnula do stráně, kolem jely čtyřkolkáři a jedna slečna, co jediná uměla anglicky nám řekla, že jedeme dobře, ale že cesta je "very, very hard". Naštěstí neumíme moc anglicky, tak jsme jeli:-) Bohužel to samý nám potvrdil i kolem jedoucí slovenský cyklista. Dali jsme si společně slivku a vyrazili vstříc tlačení. Byl to masakr. Museli jsme nejdřív o kousek potlačit kolo a pak ho dojít, plynule tlačit to nešlo. Ale povedlo se. Pak jsme ještě zdolali vrchol kopce poblíž a jeli dál. Cesta byla pořád strašná, s kopce jsme to spíš vedli, moje brzdy nějak vypověděly službu, byla to sranda. V půl devátý jsme se dostali na náhorní plošinu a rozhodli se utábořit. Rychle jsme uvařili a šup do stanu, pěkně se ohladilo. Odhadujeme, že jsme tak v 1600 m n. m.

51.7 km, 5:40 hod., 9.11 km/hod.

Ráno už je zase jasno a teplo. Po snídani vyrážíme. Ze začátku jsme to zase spíš vedli, ale pak už se dalo trochu jet. V jedný Cabaně zastavujeme a babka nám nabízí něco k jídlu, tak jdeme. Ale nic se neděje. Za chvíli ale přichází jeden Rumun co tu spal a umí anglicky. Je to ale magor. Pořád nás natáčí kamerou, fotí, něco vysvětluje, ukazuje v mapě...no je důležitej jak smrtka na orloji.  Je to takovej typ, který všude byl a od všeho má klíče. No ale domluvil nám koupi sýra, bohužel. Nezeptali jsme se na cenu předem a pak už nám bylo hloupý to vracet. Řekli si za cca čtvrt kila 60,-. Když mu říkám, že bežná cena je 60,- za kilo, tak mele něco o bio sýru, evropský unii a Bruselu. No blb. Radši to balíme a jedeme dál. Později jsme zjistili, že běžná cena je opravdu těch 60,- za kilo. Po dalších pár kilometrech dorážíme konečně do Cabana Padis. Je tady jediná hospoda, tak si dáváme polívku, která je docela kyselá a hnusná. Navíc, když zjišťujeme cenu 42,-. Další školácká chyba během hodiny:-) No ale říkáme babce, že jí dáme max. 30,- za jednu a vypadá spokojeně. Pak objevujeme malej magazin a bereme ho útokem. Kupujeme sušenky, čokoládu a taky placintu s brynzou, což je placka plněná sýrem, moc dobrá. První stála 3 lei a další už jen dva:-) Pomalu se zvedáme a míříme do vsi Boga. Ale na křižovatce jedeme logicky tou širší cestou, což byla chyba a po 3 km jsme v kempu, takže špatně. Začíná pršet, tak se schováváme v hospodě a místní nám radí, kudy kam. Nechce se nám vracet ty 3 km do kopce, tak měníme plány, pojedeme po turistický do Gardy de Sus:-) No nemusím popisovat jak to dopadlo, hezky jsme si zase zatlačili. Tentokrát i blátem a kravincema. Nakonec se to ale daří a jsme zase na normální prašný cestě. Dlouho sjíždíme dolů, v magazinu kupujeme pivo na večer, pak ještě děláme odbočku k jeskyni. Nacházíme jí až napodruhý, nemají tady pořádně nic označeno, asi aby tam moc lidí nechodilo:-) Jeskyně volně přístupná, jen to chce baterku a pak možná i lano:-) Potom už jedeme rovnou do Gardy, cestou zase mokneme, hledáme místo na spaní. Už trochu zoufalí se ptáme jedné paní u cesty, jestli se dá někde postavit stan a leze z ní, že má penzion. Jako obvykle, nikde žádná cedule:-) Noc stojí v přepočtu 120,-, bereme to, jsme docela mokrý. Po urgenci i teplá voda "teče", tak pohoda. Do rána všechno sušíme, v TV sledujeme přepověď počasí...nic moc, déšť a záplavy, doma tropy.

51.1 km, 5:15 hod., 9.73 km/hod.

Vstáváme po 7mý, zase všechno zabalit, namazat kola, Pepa mění duši a vyrážíme. Domácí se ani nešla podívat, jestli jsme jí tam něco neprovedli:-) Na poště kupujeme pohledy, v krámě pak pečivo a v hospodě čaj a snídáme. Potom frčíme pořád z kopce do Albacu. Cestou potkáváme tři motorkáře jedoucí do Monte Negra...

V Albacu měníme v hospodě u veksláka každý 20 eur a odbočujeme do bočního údolí, teď už do kopce. Pomalu, mírně, ale vytrvale stoupáme, kolem jsou úžasný výhledy na kopce posetý barákama a na hory...no krása:-) Docela velká část byla po asfaltu, až po delší době začala šotolina, ale moc hezká. V jednom místě Pepovi praská drát na zadním kole, tak ho jen cvakáme půjčenými kombinačkami a "frčíme" dál. Po pouhých 20 km stoupání jsme v sedle a sjíždíme do vsi Poiana Horea, kde není skoro nic. Ale obchod jo, tak déšť přečkáváme pod slunečníkem a s jídlem... Tady se asi všichni živí těžbou dřeva a výrobou řeziva, všude jen samé pily... Pak se ptáme pár místních na cestu do Cabana Padis a nakonec ji úspěšně nacházíme. Už to tedy není žádná krásná šotolina, ale klasická rumunská kamenka. Je to údajně 18 km bez jediné značky. Potkáváme další tři motorkáře, tentokrát terénní, tak chvíli kecáme a loučíme se. Byli to samozřejmě Češi, jako ti první:-) Cestou míjíme jen pár opuštěných salaší a krav, jinak nic. Ke konci stoupání pak už i povoz, náklaďáky se dřevem i dacie...no a za chvíli jsme nahoře, v parádní dřevorubecký vsi, na mapě není, tak nevíme ani jméno. Je tu asi docela krize o cigarety, protože to je to jediný, co místní zajímá. Pepa tedy rozdělal naší jedinou krabičku a nabízí...na oplátku dostáváme ochutnat sýr. Babka nám ho chce prodat a přinaší 3 kg igelitku...ale tohle fakt nemáme kam dát, tak s díky odmítáme. Pepovi nechutná, tak ani kousek nekupujeme. Dále sjíždíme zase dolů, pořád se ptáme na cestu a s vypětím všech sil zdoláváme docela dlouhý stoupání a jsme zase v Padisu...povedlo se. Nesjíždíme ale až do osady, ale rozděláváme stan u jedný chajdy, kde využíváme jejího sezení. Není žádný vedro, tak brzy zalézáme do spacáků.

78.8 km, 6:18 hod., 12.47 km/hod.

Ráno sjíždíme do Padisu, kolem dělníků intenzivně upravujících silnici, chvíli kecáme s kolegama cyklistama z busu, snídáme placintu u bábušky, nabíráme vodu a jedeme dolů do Bogy. Hned za Padisem na nás zaútočili ovčácký psi, byli dost ostrý, ale křikem a gestama jsme to zvládli. Bača na to jen koukal a ani je neokřikl, blb. Dnes už neděláme stejnou chybu jako posledně a opravdu odbočujeme do Bogy. Je to šílená cesta, hlinitá, občas šutry, plno dělníků, po dešti bychom tudy jet nechtěli...po 20 km náročnýho sjezdu jsme dole, hory jsou definitivně za námi, spíš nad námi.

Dole je opravdu teplo, ne jako v horách. Cestou se ještě zastavujeme u dřevěnýho kostelíka z 18. století, už je to celkem ruina... Dále jedeme do Medvědí jeskyně, cestou navštěvujeme muzeum všeho možnýho (zemědělské stroje, auta, ševcovská dílna, keramika, škola,....). Před jeskyní je spousta stánků, od kořalky, sýra přes placinty  až po různý šutry a kýče zpodobňující jeskyni. Čekáme na průvodce a dáváme si první rumunský točený pivo. Jinak jeskyně celkem fajn, jako každá, plno krápníků, na konci údajně medvědí kostra a výklad v Rumunštině, ale docela vtipnej asi:-)

Protože se nám nechce zpět po hlavní a objíždět celý ty hory, koumáme kudy kam. U stánku si půjčujeme mapu a nacházíme v ní cestu...tak to hned fotíme a ještě se pro jistotu ptáme místních, zda to jde projet do Arisieni. Ptám se asi deseti Rumunů, a všichni odpovídají jednohlasně NE, nejde to projet, max. pěšky. Takže to zkusíme:-) Mapa za chvíli vzala za svý, těch cest a odboček je tu nějak moc, držíme se těch nejvíce projetých. Nebudu to prodlužovat, neprojeli jsme, cesta víceméně skončila v suťovisku a dál už se nám tlačit nechtělo. Na zpáteční cestě se nám dva chlapíci, kterých jsme se taky ptali, trochu smějí po vousy, a z jejich výrazu je vidět, jak si myslí: "my jsme vám to říkali, blbci". No ale mají pravdu, ale zase jsme si krásně zatlačili:-) Takže se vracíme na asfaltku, jedeme celou tu štreku zpět až na hlavní směrem na Stei. Tím jen projíždíme a v Lunce odbočujme na Nucet. V Campani prosíme o vodu, kupujeme pivo a táboříme ve švestkovém sadu u řeky.

82.2 km, 5:51 hod., 14.04 km/hod.

V noci nás budí pořádná bouřka, bohužel stan už není nejmladší, tak jí za chvíli cítíme i ze spoda, občas kápne i z vrchu:-) K ránu přestává, ale je totálně černo. V malé sklulince bez deště mokrý stan balíme a snídáme. Pak zase začíná. Tak jedeme do magazinu a snídáme podruhé:-) Dnešním cílem y měla být hora Cucurbata ve výšce 1849 m. n m. Jenže opět přeháňka, tak se schováváme pod přístřešky u vstupů do místních domů, já i Pepa jinde. Zase chvíli jedeme a jentaktak dojíždíme do Nucetu, kde se schováváme v přístřešku u benzinky. Lije jak z konve, sedíme tu 3 hodiny, vaříme čaj, pijeme slivku....oblékáme vše co máme, může být k lem 12°C. Když konečně přestává jedeme dál. V další vsi nakupujeme, míjíme pohřební průvod a začínáme stoupat. Projíždíme kolem cedule 11% 16 km a tušíme co bude následovat, kopec:-) Aby se to nepletlo zase začína mrholit, je kosa, mlha, ale do kopce se zahříváme. Zastavuje nám náklaďák a nabízí svezení, ale Pepa neche, tak jedeme dál. Teď už nemrholí, ale prší. Po 15 km začínáme klesat a je teda fest kosa. Sjíždíme do sedla, kde je pár baráků, nějaký zimí sředisko a taky penziony. Je teprve půl třetí, ale jsme totálně mokrý a promrzlí, tak se ubytováváme v jednom penzionu, kde je rusky mluvící babka. Ukecal jme jí z 60ti na 50 lei a zabydlujeme se. Ani po teplý sprše se nemůžu zařát, tak po jídle lezu do spacáku a usínám...Pak koukáme ještě na MS ve fotbale a jdeme spát. Dnes jsme tedy zdolali průsmyk Vartop - 1160 m. n m.

24.5 km, 2:19 hod., 10.4 km/hod.

Další ráno, 8. července se snažíme koupit něco k snídani, ale je to těžký, skoro nic nemají. Kupujeme chleba a paštiku, kterou mažeme asi na 6 chlebů:-) V kuchyňce vaříme čaj a po jídle vyrážíme na Cucurbatu. Neprší, ale je docela zima a mlha. Cestou se ještě stavujeme v dalšm magazinu, mají tu asi celkem 5 konzerv, tak jednu bereme. Cestou lesem jsme přehlédli značku a omylem vyjíždíme až nahoru na sjezdovku, kterou právě budují, takže všude je plno bláta. Po cestě jsme se ještě ptali a řekli nám, že jedeme dobře. No asi jim stačí, když pokývaj hlavou. Výhledy jsou sice docela hezký, ale musíme se vrátit. Pak pokračujeme už správně, ale cesta najednou odbočí do stráně a začíná se podobat stezce pro kamzíky. No pěšky se to dá, ale s kolem ne. Kašleme na to a otáčíme. Je zajímavý, že i tuhle trasu má Alpina ve svém itirenáři, ale asi to tu znají líp:-) Z Arisieni je to údajně lepší, tak tam míříme. Ale asi po 1 km Pepa zjišťuje, že se mu tam nechce, tak se vracíme. Takže jsme si vyjeli jen průsmyk Vartop a jedeme zpět, ztratili jsme tím celý den. Musíme se vrátit až na hlavní směr Brad. V mapě jsme našli šedivou cestu do Moneasy, tak uvidíme jak to půjde. Je to dokonce z hlavní označený cedulí...Dole už je teplo, tak se jede dobře, dokonce i asfalt je hladký. Přijíždíme na křižovatku, kde už o Monease není ani zmínka. Ale asfaltka je hezká, tak po ní pokračujeme a po chvilce se ptáme domorodce a prý jedeme špatně, tak se vracíme. Po chvíli se zase radši ptáme a prý zase špatně, jiná možnost už není, ale věříme. Jedeme zase po té asfaltce, už docela dlouho až přijíždíme do nějaké vsi. Tam se zase zeptáme a kupodivu jedeme špatně:-) Tak se počtvrté dostáváme na "naší" křižovatku a pokračujeme po prašné cestě a už se radši nikoho neptáme:-) Za vesnicí cesta vede lesem, pořád do kopce. Na jedné křižovatce, kde bychom asi pokračovali rovně po lepší cestě, je v houští schovaná cedule a ukazuje, že Moneasa je doleva. Věříme, nic jinýho nám nezbývá. Kopec je ještě prudší a po několika kilometrech jsme nahoře. Následuje sjezd, ale cesta je děsná, jedeme max. 7 km/hod a moje brzdy to horkotěžko zvládají. Nakonec jsme se do Moneasy trefili, je to celkem velký "rekreační" středisko. Kdybychom to jeli opačně, těžko bychom cestu našli, všude bylo tolik odboček... Pak projíždíme jednu vesnici za druhou a máme docela problém najít místo na stan. Nakonec to zapíchneme hned u cesty za pásem křoví, je tu plno komárů, ale nedá se nic dělat...

107.2 km, 6:54 hod., 15.5 km/hod.

Noc byla tentokrát teplá, zase jen tričko, trenky a rozepnutý spacák...a komáři. Po deváté už jsme na cestě. Cestou stavíme na snídani, pro vodu, špendlíky...a po 45 km přijíždíme do Tincy. Už jsem tu sice byl, ale nic mi to tu neříká. Dáváme si langoše se sýrem a bramborovou kaší, odháníme pár žebráků a pak se zabydlujeme v parku. Je vedro, máme spoustu času, tak sedíme, pijeme pivo a jíme nanuky:-) Chvilku se bavíme s nějakým Amíkem, který nás zve na večerní koncert do kostela, ale asi nepůjdeme. O kus dál si nějaká tlustá cigánka kope se svým synátorem a pokukuje po nás, teda spíš po Pepovi. Najednou k nám přijde, představí se a zase odchází. Jo ještě posílá na dálku Pepovi pusu:-) Lavička už není ve stínu, tak poleháváme tak různě kolem na zemi. V tom se Pepova ctitelka vrací a dává nám 3l limonády, další pusa a je pryč. Ale jen na chvíli je tu zas, tentokrát přinesla kelímky a navrch nám dává 2 leie. Když jí to vracíme, tak nechce, tak jí Pepa daruje zbytek cigaret, čímž si jí získal úplně a přemýšlí jestli tady nezůstane:-) Následuje pár fotek, poslední pusa pro Pepu a odjíždíme. Je strašný vedro, cesta nic moc, času plno, tak po 10 km zastavujeme v magazinu na pivo makovec, který je vynikající. Tolik máku u nás není ani ve dvakrát větším... Po dvou pivech jsme docela utahaný, usínáme, ale nakonec nasedáme na kola a jedeme. Ve vesnici Les se cesta napojuje na hlavní, je hroznej provoz, máme až strach, tak jedeme co to dá a hned v další vsi odbočujeme. Prosíme o vodu a ptáme se na místo pro stan. Obojí v pohodě dostaneme a už v sedm ležíme před stanem...do Oradei nám zbývá pár kilometrů.

75.6 km, 4:21 hod., 17.34 km/hod.

Ráno balíme a dojíždíme do Oradei. Něco málo nakupujeme, Pepa ještě mění peníze, potkáváme partičku cyklistů z "Cabana Padis" a míříme na trh. Mají tady snad úplně všechno, ale většinou samý cetky. My míříme do oddělení sýrů, což je docela rána přes nos, ale brzy si zvykáme. Abychom mohli něco koupit musíme taky ochutnat,  takže jsme za chvíli docela najedení, nějaký sýry kupujeme a jsme zvědaví jak to bude za dalších 24 hodin vypadat:-)

Potom po delším pátrání konečně nacházíme místní lázně, kde trávíme celé odpoledne. Je tu plno, voda kalná, sirná, studená i horká...ale příjemně jsme se odmočili:-) Kolem šestý odjíždíme, potkáváme pěšáky Martina a Honzu, dáváme si pivo a vyprávíme. Oni přešli Rodnu asi na 3 tatranky, jeden chleba a 2 paštiky, Martin bez karimatky, s letním spacákem...no vzali to fakt od kosti:-) Ale fotky mají nádherný a jsou nadšení...

Pak už jedeme k busu, napoprvý to Pepovi nevyšlo, ale podruhý už cestu našel, jako Jája:-) Jsme tu první, řidiči jsou překvapený, že nemáme na kola vaky, že oni žádné nedostali...tak dáváme kola zas na sedačky a po deváté večer vyrážíme...

25 km

 Tentokrát jsme se na zadní sedačku mezi kola nasoukal já, sice jsem byl zkroucenej, ale přece jenom jsem nějak ležel. Pepa se natáhnul přímo v uličce a tak jsme cestu přečkali. Jelo se docela rychle, už ve 4: 30 jsme v Brně. Docela dost času, vlak jede až ve 11:30. Žádný dřívější nám kola nevezme, tak nezbývá než čekat. V nonstop potravinách nakupujeme snídani a pak vyrážíme na prohlídku města. Na Kraví hoře chvíli sedíme, Pepa našel v koši noviny, tak hltá poslední události:-) Vedro je pořádný, v 9 už sedíme na zahrádce na přehradě a hasíme ho Starobrnem.

Ještě jsem se chtěl zastavit na kvasnicový pivo v Pegasu, ale na Svoboďáku jsme potkali cyklisty ze Španělska, tak jsem kecali, radili jim, takže z piva sešlo.

Tentokrát vagon na kola už jel, ale všechny stojany byly obsazený, i když jsme opět měli rezervačku. Pepa vystoupil v Pardubicích, protože si nechtěl ucpat vanu doma, tak se jel vykoupat ke kamarádkám no a já pokračoval do Děčína sám...

Myslím, že celkově to bylo fajn, počasí v horách tradičně nic moc, ale jinak to vyšlo. Něco jsme viděli, něco zažili...po Albánii se tohle těžko hodnotí, ale dovolená to byla.

30 km

Malá statistika na závěr

Celkem najeto                                                        645 km

Čas jízdy                                                               50 hod. 41 min.

Prům. rychlost                                                       13 km/hod.

Max. denní prům. rychlost                                      17.34 km/hod.

Min. denní průměrná rychlost                                  9.11 kom/hod.

Max. rychlost                                                        57.6 km/hod

Max. denní vzdálenost (bez posledních 2 dnů)         112.4 km

Min. denní vzdálenost (bez posledních 2 dnů)          24.5 km

Oradea

Oradea

Odpočatí po cestě:-)
Směnárna

Směnárna

Cestou do Copacelu

Cestou do Copacelu

Pár panoramatických fotek od Pepy...bez popisu.

P70300900.jpg
P70300901.jpg
P70301150.jpg
Kamarádi modeláři
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one