Vítejte na stránkách věnovaných převážně leteckému modelářství a cestování....

Po několika výletech po Čechách jsem si řekl, že by nebylo špatný podívat se aspoň k sousedům a projet se lehce po horách. K týhle akci se přidal Aleš, takže jsme dohodli pár detailů a vyrazili...

S Alešem jsme si dali sraz v Praze, v pátek 1.7. 2005. Nechtěl jsem se handrkovat přendaváním kola z vlaku do vlaku, tak jsem jel na kole do Ústí. Jenže ještě v Děčíně mě chytla taková bouřka, že jsem to otočil na nádraží a po 8 km jsem totálně mokrej...začíná to hezky:-) Přestoupil jsem v Ústí a venku pořád leje. Snad to přejde, protože dnes musíme někde u Budějovic přespat. Než jsem dojel do Prahy, tak jsem snědl všechno co jsem měl na dnešní den:-)

V Praze jsme s Aldou nasedli do vlaku do Budějovic, a kolem devátý vyrazili hledat místo na spaní. Je to bída, tak jsme dali zavděk opuštěnýmu kravínu. No všude plno hoven, bordel, ale sucho, tak jsme zalehli...

Bohužel jsme si v noci nevšimli těch vlaštovčích hnízd a to byla chyba. Ve čtyři ráno začaly děsně řvát, spát se nedalo, takže to balíme a v pět jedeme dál. Musíme dojet do Linze na vlak. Je celkem zima, občas mrholí, někdy i víc. Z Brodu na hranice to je celkem krpál, tam dáváme poslední jídlo v Čechách a jsme v Rakousku. Další kopec do Zwettlu, ale pak asi 11 km dolů do Linze. Po menším chaosu jedeme vlakem do Salzburgu, kde pak za hodinku přestupujeme a jedeme na jih do Spittalu. Přístup rakouských nádražáků se nedá srovnat s tím u nás, všechno úplně v pohodě, žádný odstrojování kol, žádný "to nejde, to nemůžete"....prostě klídek. Ve vlaku kecáme s francouzskýck důchodcem, taky jede na kole. Za tmy pak hledáme místo na stan, což se nám po půl hodině daří a usínáme.

Neděle 3.7.

Dnes chceme dojet co nejblíž ke Grossglockneru. Jedeme nádherným údolím po drávské cyklostezce, kolem parádní kopce, hodně vysoko plno chalup, ještě výč paraglidistů, prostě nádhery. Navíc je i hezky, tak se jede skvěle. Na odpočívadle cyklostezky je sezení s grilem, mobilní WC, nářadí s pumpičkou...a všechno na svým místě. Skoro jako u nás:-) Asi po 70 km po rovině údolím, jsem musíme odbočit do kopců. Na jedný straně vidíme zasněžený vrcholky Vysokých Taur a na druhé skoro kolmý stěny Lienzerských Dolomitů. Paráda. Hned po odbočení nás čekalo 7 km do kopce do Iselsbergu. Jedu tak pomalu, že občas mám pocit, že spadnu, fakt děsnej kopec. Nějak si neumím teď představit těch 25 km zítra...

Protože máme před Grossglocknerhochalpenstrasse respekt, vstáváme v 6:30, ať to všechno stihneme. V osm jsme v Heiligenblutu, kde ofociálně tahle silnička začíná, jsme ve 1300 m. n m. Hned na začátku mě zaráží cedule "40 km 12% stoupání". Takže si místo těch 25 km ukládám do hlavy 40 a vyrážíme. Takový ty větší zatáčky, vracečky, jsou číslovaný, tak se dá aspoň usuzovat, jak daleko to ještě je. Ale těch nečíslovaných je nepočítaně, takže to je skoro jedno. Je hrozný vedro, plno much, co mi kupodivu stačí:-) Paní na mýtnici zkouší vtipkovat, že musíme zaplatit za vjezd, tak se usměju a jedeme dál. Po 15 km jsme v 1900 m. n m., sjíždíme kousek níž na křižovatku, odkud je to asi 8 km do koipce na Franz Josef Hohe. No když už jsme tu...pomalu ale jistě jsme se vyhrabali až do těch 2367 m. Je to nádhera, kolem zasněžený hory, Grossglockner na dosah ruky, na něm plno horolezců, to je vidět jen dalekohledem. Kocháme se hodně dlouho, kecáme s motorkářema z Brnaa pak si užíváme sjezd zpátky na křižovatku. Odtud to je tak 700 výšk. metrů na průsmyk Hochtor...kterýho jsem dosáhnul v 16:20. Kopec na Franze Josefa byl proti tomuhle pohodovej. Na 7mi km 700 m převýšení. Naštěstí ty zatáčky jsou uváděný až dolů, takže nahoru jich bylo "jen" 18. I těch 40 km stoupání asi myslí až na druhou stranu, naštěstí. Ale díky tomu jsem to psychicky zmáknul v pohodě, protože průsmyk byl v místě, kde jsem ho ještě nečekal:-) Čekám na Aleše a kochám se okolím. Je úplně jasno, teplo, kolem hory...Pak jsem projeli 2 tunely, klesli na 2280 m. n m. a pak zase do kopce na parkoviště pod Edelweissspitze do 2405 m. No ale když už jsme tu, tak jedu ještě na samotnou vyhlídku do 2571 m. n m. Nemám slov.

Potom už jen sjezd do Fuchsu, asi 20 km, cestou stavíme a necháváme vychladnout ráfky. Jak jsme se dostali dolů, tak se rychle zatáhlo a prší, pěkná změna. Sedíme v altánu u cesty, kde už byli 2 kluci z Český Lípy, tak kecáme a popíjíme slivovici. Nakonec tam i všichni spíme. Počasí nám vyšlo krásně, viděli jsme co jsme chtěli, bylo teplo, sluníčko...Dnes jsme ujeli 80 km, a výškově asi 2300 m.

Úterý 5.7.

Pršelo celou noc a prší i teď, ochladilo se a řeka pod náma je pěkně rozvodněná. Za lehkýho mrholení vyrážíme. Zell am See jen projíždíme, je pořád hnusně, kolem mlha. Jedeme po Taurenské cyklostezce, víceméně po rovině, okolí hezký, ale to počasí to kazí. Pak už jedeme v dešti a stavíme u prvního altánu na cestě. Hned se utáboříme, rozvěsíme věci a dnes končíme. Kulicha, kterýho jsem v nahoře nepotřeboval, tady rád nasazuju, a to jsem "jen" v 700 m. Dnes jsem tomu moc nedali, mám v nohách 36 km.

Ráno jsme po noci na lavičkách celkem rozlámaní a promrzlí. Naštěstí se počasí lepší, svítí sluníčko, tak sušíme věci a prohříváme kosti. Do Salzburgu jedeme asi 70 km pořád po rovině nebo z kopce. Prohlížíme si centrum, ale je tady tolik lidí, že raději odjíždíme. Chtěli jsme s evykoupat u jezera Mattsee, ale všude je to soukromý pozemek, takže to nejde. Už je zase vedro. Krajina se hodně změnila, žádný hory, jen pole a louky, i lidi jsou jiní, je to podobný jako u nás, trochu nuda. Spíme kousek před Altheimem, po 150 km.

Další den jsme dorazili do Passau, kde nás pro změnu chytla bouřka, tak sedíme asi 2 hodiny. Nejdřív na autobusový zastávce a pak na zahrádce jedný hospody. Vylezla nějaká ženská a vyhazuje nás, že tam nemůžeme sedět. Mluví německy, děláme,  že nerozumíme  a říkáme, že umíme jen anglicky. Hned otočila a zve nás dál, ať se jdeme ohřát. Když jsme jí pak řekli odkud js´me, tak hodila ksicht a odešla. I když to zvenku nevypadalo, byl to myslím bordel:-) Dojeli jsme do Waldkirchenu, byl jsem maličko napřed a najednou přišel strašnej slejvák, tak nás rozdělil, protože jsme se každej schovali jinam. Naštěstí jsme se ale našli. Jeden místní cyklista nám poradil cestu do Stožce po cyklostezce - starý zrušený železniční trati. Bylo to pořád mírně do kopce, ale okolí krásný a nikde nikdo. Až najednou vidíme elektrický invalidní vozík a v něm chlapík, že mu prý dochází baterka a že asi domů nedojede. No pěkný, tak jsme to otočili a tlačíme ho do vesnice, asi 3 km. Šlo to ztuha, protože nějak nešla vyřadit rychlost a tlačit na neutrál, takže jsem to rvali přes rychlost a to dost brzdilo. Ale nakonec jsme ho dovalili až domů. Tak jsme si část tý krásný cesty přes německou část Šumavy dali ještě jednou, bylo to fakt parádní. Z hranice se dáváme po cyklostezce do Stožce a to je chyba, protože jsme si asi 10 km zajeli. Ne že by to tady nebylo hezký, ale už máme celkem dost. Nakonec spíme přímo na nádraží v obytným přívěsu, co tu pronajímají. Natočili jsme 136 km.

Pátek 8.7.

Chtěli jsme pokračovat na kole, ale celou noc pršelo a ani teď nepřestává. Ani po několika pokusech bušení a volání jsme se správce nedočkali, takže jsme odjeli bez zaplacení. Mezi Budějovicema a Veselím nad Lužnicí je výluka, tak to je zážitek, Pro kola mají jen jednu Avii, která se točí sem a tam, 2 hodiny zpoždění...no vítejte u ČD. Rozhodnutí jet aspoň z Prahy na kole vzalo za svý, protože jsem byl rád, když jsem stihnul vlak v 18:30 do Děčína. Už podruhý se mi nepovedlo dojet z Jižních Čech až domů, ale hlavní je, že se nám podařil přejezd Grossglocknerský silnice. Celkem jsme za  6 dní ujeli 630 km, což je celkem dobrý, na ty kopce a pak počasí. Fotky mám bohužel jen naskenovaný, takže nic moc...

10.06.2013 12:32:56
josef.baco
Kamarádi modeláři
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one